Jen obtížně bychom hledali zařízení, a to nejen na území republiky, ale i v širším evropském regionu, v jehož prostorách je poskytována lékařská péče nepřetržitě od 14. století. Uprostřed hlavního města, na pravém břehu Vltavy, takový unikát nalezneme – je to Nemocnice Na Františku. Nemocnice se rozvíjí po celou dobu své existence, tedy od roku 1354, kdy Arnošt z Pardubic v těchto místech vysvětil kapli a špitál. Arcibiskup Jan zřizuje v roce 1368 nadaci, která nemocnici zajišťuje další existenci, tuto nadaci zaštiťuje sám císař Karel IV.

Rozkvět po Bílé hoře: Příchod milosrdných bratří

V roce 1620 předává Ferdinand II. zakládací listinu nemocnice řádu milosrdných bratří a nemocnice se dále rozvíjí – při špitálu je zřízena lékárna, počet lůžek se z původních 24 rozšiřuje na 55, v roce 1703 je přistaveno další poschodí a zařízení je schopno přijmout téměř 90 pacientů. Dar císařovny Marie Terezie umožňuje další zvelebení Nemocnice Na Františku, která se jako pobočka lékařské fakulty stává významnou vědeckou a výzkumnou základnou. V roce 1783 císař Josef II. schvaluje plány na další rozvoj nemocnice. Ředitelem nemocnice se stává prof. Jan Theobald Held, pozdější děkan fakulty a rektor Univerzity Karlovy.

Císařská podpora a rozšiřování kapacity nemocnice

Na přelomu 19. a 20. století navštěvuje nemocnici císař František Josef s následníkem trůnu Ferdinandem d´Este, aby nemocnici podpořili. Důležitost nemocnice ve středu Prahy podtrhla i taková jména jako T. G. Masaryk, E. Beneš nebo papež Pius XI., kteří se zasloužili o získání značného finančního obnosu, díky němuž mohla být v roce 1926 dokončena dostavba nábřežní části objektu. Tato přístavba, navržená renomovanými meziválečnými architekty V. Kvasničkou a J. Mayerem, výrazně navýšila kapacitu nemocnice na 200–280 lůžek. Nemocnice se tak stává největším zdravotnickým zařízením v Praze a širokém okolí.

Nová část nemocnice byla slavnostně otevřena 9. října 1927. Architektonicky má podobu ležatého písmena E, přičemž střední část budovy spojuje novou stavbu s původní. Nová přístavba poskytuje nádherné výhledy na Vltavu a pražská panoramata, a to i díky unikátním panoramatickým oknům na operačních sálech.

2. světová válka, poválečný vývoj a současnost

Během II. světové války fungovala nemocnice jako vojenský lazaret pro raněné piloty nacistické Luftwaffe. V roce 1950 byl celý komplex převeden do majetku státu a stává se součástí různých Obvodních ústavů národního zdraví, a to až do roku 1992, kdy se nemocnice vyčleňuje z OÚNZ Praha 1. Vzniká tak nový právní subjekt – Nemocnice Na Františku jako příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je městská část Praha 1.

Anesteziologická tradice Na Františku

Zásadním momentem v historii Nemocnice Na Františku byl 6. únor 1847, kdy zde byla bratrem Celestýnem Opitzem jako první v Čechách provedena operace v celkové éterové anestezii. Narkóza byla zpočátku testována na silných a zdravých jedincích. Do 20. dubna téhož roku provedl Opitz na Františku celkem 186 operací s použitím éterové narkózy, přičemž většina z nich byly extrakce zubů.

Na tuto anesteziologickou tradici navázalo v 60. letech 20. století první lůžkové anesteziologicko-resuscitační oddělení (ARO) v Československu, otevřené právě v Nemocnici Na Františku. Zatímco některé zdroje uvádějí rok 1961 jako datum jeho vzniku, oficiálně zahájilo činnost 15. února 1965. Oddělení bylo vybaveno 14 monitorovanými lůžky a poskytovalo resuscitační péči pacientům z Prahy i venkova.

Významné osobnosti

Jedinečnost Nemocnice Na Františku dokumentují i jména dalších lékařských kapacit, které v nemocnici pracovaly – Theofil Šrámek, Kristian Zeidler, prof. Plencziz, prof. Bayer, prof. Piťha, dr. Kreisinger a řada dalších. Ošetření v Nemocnici Na Františku vyhledala i řada významných osobností – jmenujme např. J. Dobrovský, F. X. Brixi, K. I. Thám, Jan Werich, Ljuba Hermanová, Václav Havel nebo Hana Hegerová.