V Nemocnici Na Františku vede radiodiagnostické oddělení, ve volném čase se svou fenkou Mínou trénuje nejenom záchranu tonoucích. A letos společně vybojovaly titul mistryň světa. MUDr. Lucie Zabadalová přitom původně vodní záchranné práce vůbec dělat nechtěla. Jak se z neplánovaného výcviku zrodil světový úspěch, proč se její čtyřnohá parťačka snaží při práci občas podvádět a má záchranářská kynologie něco společného s medicínou?
Paní primářko, na mistrovství světa záchranných psů v Itálii jste startovala poprvé a hned jste s Mínou získaly zlato. Čekala jste takový úspěch?
Vůbec ne. Jely jsme především předvést to, co máme natrénováno, a získat zkušenosti. Pocit z vítězství je opravdu báječný a ještě pořád trochu snový. Česká hymna zazněla v Codognu dokonce čtyřikrát. Kromě našeho vítězství ve vodních pracích jsme s kolegy z týmu Svazu záchranných brigád kynologů vybojovali individuální zlato ještě v kategorii záchranného stopování a další dvě zlata v týmech, za organizaci SZBK a ČR. Byla jsem nadšená z obrovské sounáležitosti v týmu i mezi týmy, profesionality figurantek, podpory z domova i atmosféry celého šampionátu.
Co bylo při soutěži nejtěžší? A kdy jste na Mínu byla nejvíc pyšná?
Největší nervy jsem paradoxně měla z toho, jestli vůbec trefím na místo jednotlivých disciplín. Jsem chronický bloudič a navigace v Itálii občas selhávala. Dokázala jsem si zajet i šedesát kilometrů. Při samotné soutěži mě rozhodilo, že před vodní poslušností nebyla možnost psa namočit. Mína není žádný extrémní milovník vody, namočení před samotným cvičením patří mezi naše důležité rituály. Měla jsem obavy, ale zvládla to výborně. Velkou radost jsem měla z toho, jak dobře zvládala cizí prostředí šampionátu, které se velmi lišilo od našich tréninkových podmínek. MS probíhalo pět dnů a radost, ochota, koncentrace i forma Míně vydržela až do úplného konce. Předvedla svůj standardní tréninkový výkon, možná i lepší. Obrovsky pyšná jsem byla po jejím předvedení speciálních cviků ve vodě. Z celkových 200 bodů ztratila pouhé tři, téměř bezchybná byla.
Co vlastně musí pes při vodních záchranných pracích zvládnout?
Je to kombinace dobré fyzické kondice, poslušnosti a různých variant aportu. Pes musí být dobře ovladatelný ve vodě na velké vzdálenosti, být schopný velké vzdálenosti uplavat a to i se zátěží (např. tahá ke břehu člun s pěti lidmi, tonoucího apod.), pracovat se záchrannými pomůckami. Musí cvikům opravdu dobře rozumět a mít velkou ochotu a i disciplínu cvik za každou cenu splnit. Jen dobře motivovaný pes chce takto fyzicky náročné cviky splnit, i když se podmínky pro práci zhorší (vlny, vítr, cizí prostředí, mnoho lidí, zvěř). Součástí zkoušky je například prověření kondice psa uplaváním osm set metrů za člunem. Bez vzájemné důvěry a dobré souhry psa s psovodem to nejde.
Zajímavé je, že jste se vodním záchranným pracím původně vůbec věnovat nechtěla. Jak jste se tedy dostala až k titulu mistryně světa?
Za všechno může moje kamarádka a trenérka Iva Lžičařová. Voda měla být jen doplňkovou disciplínou k našim oblíbeným stopám během letních měsíců, kdy je pro Mínu na stopování moc teplo. Pak už to šlo jak po másle, každý rok jeden stupeň zkoušky, letos v září jsme vyhrály republiku -EuroCup a říjnu MS v Itálii, tak pohádka trochu :-). Dneska je voda Míny nejsilnější disciplina. Práce ve vodě se pro ni stala odměnou.
Představte nám trochu Mínu. Jaká je doma a jaká při výcviku?
Mína je belgický ovčák laekenois. Je to můj první skutečně pracovní pes a říkám o ní, že je to pes za odměnu. Když mám čas a energii cvičit, chce pracovat. Když nemám, vystačí si se zahradou, mazlením, procházkou a odpočinkem. Mína je ale neuvěřitelně chytrá. Neustále přemýšlí, jak mě ošulit, práci si zkrátit nebo ulehčit. Začalo se nám dařit, až když jsem pochopila, jak důsledná a pozorná musím být. Dnes už vím, že když jsem unavená, raději necvičíme, protože na ni prostě nemám. (smích)
Jak často trénujete? Dá se tak náročný koníček skloubit s prací primářky nemocničního oddělení?
Je to neustálý boj s časem a v zimních měsících, kdy skoro celý světlý čas trávím v práci, obzvlášť. Snažím se s Mínou cvičit každý den, i když se zrovna nepřipravujeme na závody. Někdy je to třeba jen jeden cvik a za něj večeři. Cvičí za svou krmnou dávku. Letos jsme se hodně zaměřily také na fyzickou kondici a Mína pravidelně absolvovala fyzioterapii. Mám časově náročnou práci, velkou rodinu, už i dvě vnučky. Musím si proto dobře vybírat, čemu se budu věnovat. V kynologii nejvíc času trávíme s Mínou na stopách, které mohu často trénovat i sama. I velkou většinu tréninků pro cviky ve vodě, trénujeme jako suché varianty doma na zahradě a procházkách. V létě se věnujeme vodě a během roku stopám. Tahle kombinace se nám osvědčila.
Co vám záchranářská kynologie přináší osobně? Je to způsob, jak si odpočinout od náročné práce v nemocnici?
Rozhodně. Cvičení s Mínou je moje psychoterapie. Praktikuji minimálně deset let, a že je to potřeba. Když cvičím se psem, starosti zmizí. Všechny, ty pracovní i ty ostatní. Člověk se musí soustředit jen na psa, jinak výcvik nefunguje. Práci radiologa mám pořád moc a moc ráda, svůj pracovní kolektiv a pacienty taky, ale ráda si od lidí odskočím do přírody jen se svým psem. A nakonec v radiodiagnostice i kynologii využívám stále ten samý smysl pro detail, jsem asi trochu perfekcionista.
Vraťme se ještě do Itálie. Jak jste titul mistryně světa oslavila? A dostala nějakou odměnu i Mína?
Hned po vyhlášení jsme si na stadionu připili proseccem. Emoce byly obrovské. Pak jsme se mazlili se psy na trávníku a chovali se jako malé děti. Doma jsme vítězství oslavili také, i když jsem si z Itálie přivezla virózu. A Mína? Ta dostala večeři, procházku a mazlení. Je skromná. (smích)
A co bude dál? Chystáte s Mínou obhajobu titulu?
Vrátíme se s Mínou na louky a pole. Ráda bych s Mínou složila nejvyšší zkoušku záchranného stopování. Letos jsme toho moc nenastopovaly, vodní sezona se nám protáhla, máme co dohánět. Vody se ale samozřejmě nevzdáme. Pokud nám budou karty nakloněny, vezme mě Mína příští rok na dovolenou pro změnu do Belgie. Nominaci už nám totiž zařídila.
A ráda bych také poděkovala všem, kteří nám na této cestě pomáhali. Především trenérce Ivě Lžičařové, celému našemu tréninkovému týmu, rodině a všem přátelům. A také vedení Nemocnice Na Františku za pochopení pro mou zálibu a kolegům za podporu a držení palců.
MUDr. Lucie Zabadalová je primářkou radiodiagnostického oddělení Nemocnice Na Františku a úspěšná záchranářská kynoložka. Se svou fenkou belgického ovčáka laekenois Admirable Amina Lucky Gayle, zvanou Mína, získala v říjnu 2026 titul mistryně světa ve vodních záchranných pracích na mistrovství světa IRO v italském Codognu. Ve stejném roce společně zvítězily také na EuroCupu. Vedle vodních záchranných prací se věnuje především stopování. Je matkou a babičkou dvou vnuček.
